Princ a chuďas – 2CD

Sedím právě u jednoho stolu s lidmi, se kterými jsem se neviděla bez mála patnáct let. Přitom jsem s nimi prožila, dá se říct, ty nejkrásnější roky svého života a především své mládí. Ano, na sraz se spolužáky ze základní školy jsem čekala dlouho a myslím, že většina z nás. O to jsme všichni radši, že jsme se dokázali domluvit a sešli se v téměř plném počtu. Řada z nás už totiž jinak dávno žije někde jinde.

„A jak se má Petr,“ optala se mě dávná kamarádka na mého manžela.

„Ale jo, jde to, má krátce novou práci a zatím se zdá, že je spokojený. Snad mu to vydrží,“ odpověděla jsem. „A co tvoje děti? Eliška půjde letos do první třídy, že?“ pokračovala jsem v rozhovoru.

„Letos ne, naštěstí až za rok.“

„Proč naštěstí?“ podivila jsem se. „To je přece nádhera vést své dítě do první třídy, ne?“

„To jo, ale však víš, ty domácí úkoly a tak,“ vysvětlila Sabina a obě jsme se začali hlasitě smát. Nikomu to ale, zdá se, nevadilo, však v místnosti bylo hluku a legrace víc než dost.

„Pořád tak ráda čteš,“ zeptala jsem se.

„To víš, času není tolik co dřív, ale literatura, to je pořád moje. Nedávno jsem si oblíbila knihkupectví Mobi. Nevím, jestli ho znáš.“

„Nepovídej,“ reagovala jsem nadšeně. „Já v něm nakupuju asi poslední měsíc a musím tedy přiznat, že si tohle mobilní knihkupectví nemůžu vynachválit.“

„Vážně? No vidíš, tak to jsme dvě. Jakou knihu sis v Mobi objednávala naposledy?“

„No…“ zavzpomínala jsem nahlas, „jo, už vím. Naposledy to byla audiokniha Princ a chuďas.“

„Audiokniha?“ podivila se Sabina. „V Mobi mají i něco takového?“

„Samozřejmě,“ ujistila jsem. „Princ a chuďas je 2CD, nejlepší pohodička před spaním.“

„Páni, to jsem nevěděla. To by bylo něco pro moji Elišku.“

„To jo, ale raději jí vyber něco jiného než Princ a chuďas, to je přece jen spíš poslech pro dospělé. Ale v knihkupectví Mobi jistě najdeš, mají tam titulů nespočet,“ ubezpečila jsem Sabinu. „A kdyby náhodou ne, Beletrie.eu to vždycky jistí,“ usmála jsem se.