Navštívil jsem s přítelkyní Svět knihy

Čtvrteční odpoledne slibovalo déšť. Celé odpoledne oblaka houstla a zrovna v okamžiku, kdy jsme s Petrou vystupovali na Holešovickém výstavišti, začalo pršet. Přeběhli jsme tedy vstupní prostranství, abychom se co nejrychleji dostali pod střechu veletržního paláce. Při vzpomínce na nedávný požár, kdy zmizelo v plamenech celé levé křídlo paláce, jsem si říkal, jaké to máme štěstí, že prší. Za prvé: případný požár bude deštěm uhašen. Za druhé: terorističtí nepřátelé knih říkající si bratrstvo Koniášovo (pokud tedy nějací existují) si svůj útok rozmyslí. V dešti by jistě jejich akce nevypadala tak spektakulárně.
Konečně jsme se dostali dovnitř. V centrální hale návštěvníky vítá stánek království Saudské arábie, které je hlavním hostem veletrhu. Jakýsi beduín tu obcházel návštěvníky a nabízel z ošatky datle. Každému jednu zabalenou v sáčku. Člověk by si řekl taková nějaká datle…. Jenže tahle měla tvar královské koruny a uvnitř místo pecky čekala na mlsouny mandle. Za svůj život jsem už pěknou řádku datlí na vánoce spořádal. Ale tahle! Její chuť by se dala přirovnat k marcipánu. Když jsem zavřel oči, ocitl jsem se na poušti pokryté zlatým pískem.
Když jsem oči znovu otevřel, zjistil jsem, že mě netrpělivá přítelkyně odvlekla do provizorně znovupostaveného levého křídla. Neodolala nabídce stánku firmy Paperblanks s jejím sortimentem stylových zápisníku a diářů. Dokonce tam měli zlevněné diáře za padesát kus. Prostě ženská:-). Nejdřív paráda knihy až potom. Nechal jsem jí tedy její módě a vydal se za knihami sám.
Jako první byla na řadě Euromedia. Její stánek vypadal jak nějaké knihkupectví v obchodní galerii. Úhledné, ale těsné prostorem. Zrovna, když jsem prohlížel nové ilustrované vydání Tisíce a jedné noci, vrazil do mě asi dvousetkilový chlap. Naštvalo mě to, ale možná to byl jen velký fanda literatury, který nezvládal svou vášeň po knihách. Využil jsem prostoru, jenž po průchodu tohoto pána nakrátko vznikl a vydal se dál. Jako druhý stánek jsem navštívil nakladatelství Portál. Jejich sortiment knih psychologických a pedagogických mě vždy velmi zajímal. Ale co to. Nabídka knih slušná. Rovněž veletržní slevy dobré (20% až 30%) přesto mi něco neštymovalo. No jasně. Všechny dámy přítomné u stánku působily velmi zasmušile. Jako by jim všem někdo umřel. S podivným pocitem jsem raději pokračoval dál. A vykročil bych se svěžím zájmem, kdyby mi ovšem pracovník z vydavatelství Svojtka nepřejel nohu rudlem plným průvodců lonely planet. V tu chvíli mi s bolestí před očima defiloval celý širý svět. Trochu jsem zaslzel. Pracovník nato: „nebreč mladej! Tam se všude eště určitě podíváš.“Přítelkyni, která mě zrovna v tu chvíli konečně našla, jsem samozřejme řekl, že si mi po ní zastesklo. Snad jí to trochu potěšilo. Ale kdo ví?
Pak jsme se ještě nějako dobu procházeli mezi stánkami. Bylo tady tolik lidí, až mě to překvapilo. Když jsem pak pracovně hovořil se zástupci některých vydavatelství, říkali mi, že takový zájem první den vůbec nečekali. Zájem o knihy samozřejmě těsí i mě, a proto jsem tak trochu s obavou zamířil do sekce elektronických knih. Je to konec knih, anebo jejich budoucnost? Těžko říct. Já jen vím, že při pohledu na plastové elektronické čtečky jsem si uvědomil, jak moc ty papírové mám rád. Jsou jednoduché, krásné a mnohdy i ilustrované. Nepotřebují elektřinu a vydrží déle než záznam na médiu. A ještě něco mají navíc. Duši. Duši, která mě naučila vidět zlatou poušť, když ochutnám královskou datli a zavřu oči.

Jan Kanclíř