Národní parky střední Evropy

„Všechno nejlepší, tati,“ popřála Draha coby nejstarší z dcer svému otci k jeho jubilejním šedesátým narozeninám.

„Děkuju,“ odpověděl starší muž a převzal si od dcery zabalený dárek. Ostatní překvapení už měl rozbalená, takže tohle zůstávalo jako poslední.

„No tak, tati, rozbal si ho,“ pobídla Draha s úsměvem svého otce. Ten se pustil do pevného obalu a o chvíli později jej upustil k zemi a v ruce držel knihu.

„No ne, Národní parky střední Evropy,“ četl nahlas a knihu otočil směrem, aby na ni viděla také babička. V jeho výrazu bylo poznat, že mu kniha udělala radost.

„To jsme vybírali s maminkou,“ přiběhl k dědečkovi malý Pavlík.

„Vážně? No slyšíš to, babičko,“ měl radost dědeček.

„Když ty jsi tak rád cestovat, tati, že jsem nemohla vybrat nic jiného. Národní parky střední Evropy ti jako průvodce připomenou některá místa, nebo seznámí s těmi, na kterých jsi ještě nebyl,“ vysvětlovala Draha svému otci.

„A kde jsi takovou knihu koupila,“ ptal se zvídavě otec Drahy.

„Ále, kamarádka mi doporučila, ať se podívám v knihkupectví Mobi případně Beletrie.eu, takže tam,“ odpověděla krátce. „Proč se ptáš?“

„No, třeba bych si tam takových knih časem vybral víc,“ vyslovil nahlas svá přání dědeček.

„To je pravda,“ přikývla babička, „děda vždycky pokukuje po takových zeměpisných knížkách. A než přečte celý tento průvodce Národní parky střední Evropy, tak od něj budu mít alespoň na chvíli klid, že dědo?“ ušklíbla se babička.

Dědeček nereagoval a místo toho pokračoval rozhovor s Drahou.

„Knihkupectví Mobi? A kde to najdu?“ ptal se dál.

„Na internetu. Má adresu knihkupectvi.mobi.“

„To si budu muset napsat. To víš, paměť už mi neslouží jako kdysi,“ posteskl si dědeček a vydal se do pokoje pro kousek papíru a tužku. O chvíli později se vrátil a na papír, který držel v ruce, si velkým hůlkovým písmem poznamenal: „Knihkupectvi.mobi.“ Pak lísteček vzal a schoval si jej do kapsy od kalhot.

„Tak, a teď doufej, že ten lísteček najdeš, až ho budeš hledat,“ pronesla z legrace Draha a všichni se začali smát.

„Dost řečí,“ utišila babička, „je čas na přípitek.“